8 problémů, které nejde opravit na počítači

Špatné zaostření

Špatné zaostření nejde nikdy zcela opravit. Menší nepřesnost lze zamaskovat agresivním doostřením, výraznější odchylku zakryje jedině několikanásobné zmenšení snímku. Oba tyto postupy však vedou k dramatickému snižování reálného rozlišení fotografie a správné zaostření proto nenahradí.

Nechtěné pohybové rozostření

Pohybové rozostření se často záměrně na fotografiích využívá - může dodat snímku pěkný, dynamický prvek. Vznikne-li však nedopatřením, např. kvůli použití příliš dlouhého času při fotografování z ruky, fotografii kazí.

Takový snímek je nejen nevzhledný, ale opět prakticky neopravitelný. Existují sice softwarové metody vylepšování snímků s tímto druhem vady, ty jsou však jednak složité na použití a navíc stejně nikdy nedávají 100% výsledek. Uplatňují se proto spíše v průmyslu. Z pohledu fotografa je mnohem smysluplnější naučit se nechtěnému pohybovému rozostření předcházet.

Větší množství přepalů

Přepaly jsou místa na snímku, kde na snímač dopadlo tolik světla, že ho „nepobral“. V takových místech se zcela ztrácí veškerá kresba - zůstávají jen jednolité bílé plochy.

Drobné přepaly, zejm. na světelných zdrojích a v jejich odlescích od lesklých ploch, nejsou na závadu. Menší přepálené plochy je často možné vyretušovat. Je-li ale přepalů hodně, např. pokud se přepálí celá obloha, pak se jedná o problém prakticky neřešitelný, protože není kde vzít texturu k retušování.

Jedinou možností je vzít si zdrojový materiál pro opravu z jiné fotografie - to ale většina fotografů považuje za úpravu „za hranou“, navíc docílit skutečně věrohodného výsledku není vůbec snadné.

Nevhodné vztahy mezi významnými prvky kompozice

Klasická poučka říká, že: „Nejlepším přítelem fotografa jsou nůžky.“. Dnes to už sice nejsou skutečné nůžky, ale spíše nástroj „ořez“, samotná podstata věci však samozřejmě stále platí.

Ořezem lze skutečně vyřešit mnohé. Nevhodný prvek u kraje, nevhodný formát, náklon horizontu, příliš široký úhel záběru, pozornost odvádějící dotyky obsahových prvků s okrajem snímku, aj. Prakticky každý špatně zarámovaný snímek jde ořezem alespoň trochu vylepšit.

Ani ořez však není všemocný. Nevyřeší, když jsou dva objekty v nevhodném vzájemném vztahu, tj. např. když se nechtěně dotýkají, nešikovně překrývají nebo když mají nevhodný poměr velikostí. Někdy se tyto problémy dají vyřešit fotomanipulací, běžnými „fotografickými“ úpravami však ne.

Silná pře- či podexpozice

Každý software pro úpravu fotografií dnes nabízí možnost upravovat „expozici“ nebo „jas“ fotografie. Takto lze zachránit nejeden snímek, který byl pořízen buďto moc světlý nebo moc tmavý. Reálné možnosti těchto úprav jsou ale omezené technickými limitacemi snímače (a v případě fotografování do JPEGu i limitacemi tohoto datového formátu).

U podexponovaných fotografií je hlavní problém šum. Ten totiž při zesvětlování snímku nevyhnutelně zesilujeme a v určitý moment se již stává neúnosným. V případě přeexponovaných fotografií bývají největším problémem přepaly.

Nepřesnou expozicí se navíc špatně využívá dynamický rozsah přístroje, takže po následné úpravě expozice na PC už zbývá jen málo prostoru pro další, lokální úpravy. Chybnou expozicí také velmi trpí barvy snímku.

Špatné nasvícení

Žádný software nedokáže z ostrého, poledního nasvícení vyčarovat příjemné, večerní světlo zlatavé barvy, které tvoří dlouhé stíny a krajině propůjčuje nádherný vzhled.

Stejně tak žádný software neudělá z portrétu foceného na přímém slunci portrét jako při použití velkého softboxu nebo deštníku. A i kdyby to třeba šlo, znamenalo by to takový objem práce, že nedává smysl něco takového dělat.

Je mnohem jednodušší fotit v zajímavém/vhodném světle, než se snažit ze špatně nasvícených fotek „vykouzlit“ něco na počítači.

Nízká technická kvalita

Technická kvalita fotografie představuje hlavní limitující faktor její použitelnosti pro různé účely. Na sociální sítě nebo pro malý výtisk bohatě poslouží i fotografie s průměrnou nebo dokonce podprůměrnou kvalitou. Pro tisk na velké formáty nebo zobrazení na monitoru s vysokým rozlišením už ale potřebujeme kvalitu vyšší.

Platí přitom, že úpravami technickou kvalitu nejde zvýšit. Je-li kvalita pro konkrétní účel nedostatečná, nic s tím nezmůžeme. Potom nám zbývá jediné: pořídit obdobný snímek znovu a lépe.

Nevhodný obsah a způsob focení

A nakonec samozřejmě žádný software nevyřeší, pokud fotíme nevhodné věci nebo pokud je fotíme nevhodným způsobem, takže výsledek nevypadá dobře. Nezajímavý motiv, špatně vystižený moment, atd. - s tím žádný fotografický program už nic neudělá.

Zvýšení kontrastu, zvýraznění barev a jiná vylepšení těžko mohou zachránit snímek, který je slabý samotnou svou podstatou. Je sice možné udělat fotografii zajímavou alespoň právě její úpravou, mnohem lepší je ale jít místo toho vyfotit něco, co za ten čas strávený u počítače skutečně stojí.