Jak zálohovat (nejen) fotky
Řekněme si to na rovinu: zálohování je otrava. Je to na celém fotografování nejspíš ta úplně nejnezáživnější část. Proces zálohování bývá zdlouhavý, musí se dělat stále dokola a - což je nejhorší - neplyne z něho žádný bezprostřední užitek. Není divu, že spousta lidí nezálohuje nebo to nedělá důsledně.
Pokud nezálohujete, přijdete o data
Ne, to není přehnané tvrzení. Skutečně je to tak. Mnoho lidí si tuto jednoduchou implikaci nechce plně připustit. Žijí v iluzi, že "si budou dávat pozor", že "když se začne disk divně chovat, někam si to překopírují", atd. Jenže takhle to nefunguje.
Ztráta dat přichází vždy nečekaně a navíc dost často i jiným způsobem, než byste předpokládali. Není to totiž zdaleka jen o selhání disku. Můžete vyhořet. Mohou vás vykrást. Můžete někde zapomenout laptop. A nebo si data sami omylem smažete, případně se o to postará - zajisté bez zlého úmyslu - vaše drahá polovička.
Způsobů, jak přijít o data, je opravdu hodně a je nanejvýš naivní si myslet, že "mě se to netýká". Týká. Takže pro jistotu ještě jednou: Pokud nezálohujete, přijdete o data. Otázka je jen kdy se tak stane a o co všechno přijdete.
Kam zálohovat?
Jakmile se člověk plně smíří s tím, že zálohování je nutnost, nabízí se logická otázka, totiž kam zálohovat.
Možností je spousta:
- Na externí disk(y).
- Na jiný disk ve stejném zařízení.
- Na disk v jiném zařízení (např. druhé PC nebo zařízení typu NAS).
- Na optická média (DVD, Blu-ray, atd.).
- Do cloudových úložišť.
Každá z možností má své výhody, ale i nevýhody. Tak např. záloha na jiný disk ve stejném počítači je rychlá, jednoduchá a nezatěžuje síť. Dobře vaše fotky ochrání v případě selhání primárního disku, ale ne už např. v případě zavirování počítače nebo jeho odcizení.
Jak zálohovat?
Nyní si řekněme něco o tom, jak zálohy fakticky provádět ...
Základní zálohování - ručně na externí disk
Úplně nejjednodušší je vzít externí disk a čas od času na něj fotky a případně další data ručně zkopírovat.
Takovéto zálohování zvládne opravdu každý. Je přímočaré, je snadné, nevyžaduje žádné technické know-how a není k němu potřeba nic kromě externího disku.
Nevýhodou je, že zálohy musíte provádět ručně, což zabírá čas. Zcela jistě proto nebudete zálohovat moc často. V případě problému pak sice budete mít zálohu, ale nejspíš ne moc aktuální.
Tento druh zálohování lze doporučit skutečně jen do začátku, než se dopracujete k lepšímu způsobu (viz dále).
Lepší základní zálohování - automaticky na externí disk
Obdoba předchozího ovšem s tím rozdílem, že zálohy za vás provádí automaticky nějaký program.
Automatizace procesu zálohování z vás sejme břímě ručního kopírování. To přináší docela zásadní zlepšení, protože:
- Zálohování vás už nebude otravovat.
- Můžete zálohovat pravidelně a hlavně často - třeba i denně.
- Můžete dělat více kopií, např. na dva disky, aniž by vás to stálo více času.
- Nemusíte na zálohování myslet - postačí občasná kontrola, že vše probíhá, jak má.
Toto schéma zálohování představuje solidní bazál, který pokryje reálné potřeby většiny lidí. Důležité je jen vybrat si dobrý zálohovací software a vše správně nastavit (o tom později).
Pokročilé zálohování - po síti do jiných zařízení
Jakmile začnete používat zálohovací software, zbývá už jen krůček k tomu zálohovat nejen lokálně, ale i po síti.
Zálohovat je možné např. do domácího NAS nebo třeba na disk některého jiného počítače (stačí v něm nasdílet příslušnou jednotku a namapovat ji jako síťovou na počítači, kde běží zálohovací program).
Ještě zajímavější je ale možnost posílat zálohy přes Internet do zařízení umístěného fyzicky někde jinde, např. u příbuzných.
Takovéto zálohování již pokrývá skoro všechny myslitelné katastrofické scénáře. Vždycky totiž existuje hned několik kopií dat, některé z nich se navíc nachází v jiném fyzických umístění. Je tedy velmi nepravděpodobné, že by událost, která zapříčiní ztrátu dat, postihla všechny kopie.
Důkladné zálohování - s využitím nemagnetických médií
Jestliže si chcete být svými fotografiemi ještě více jistí, můžete je navíc ještě vypalovat na optická média a nejlepší kousky si i vytisknout. I výtisk je totiž svého druhu záloha.
Zálohy na optických discích a výtisky je sice mnohem pracnější vytvářet, jsou ale trvanlivější (pokud jsou správně provedené). Navíc se dají uložit např. do trezoru nebo v bance do bezpečnostní schránky, atp.
Tento druh záloh není pochopitelně reálné dělat příliš často, ale např. 1x ročně vypálit nejdůležitější fotky a takto vytvořený optický disk někam bezpečně uložit, to zvládnutelné určitě je.
Tipy pro praxi
Inkrementální vs. celkové zálohy
Jakmile knihovna fotografií dosáhne určitého objemu, začne být nanejvýš nepraktické ji při každé záloze kopírovat celou. Řešením jsou tzv. inkrementální zálohy, tzn. zálohy jen toho, co přibylo. Dobré zálohovací programy toto umí řešit.
Pozor na nastavení chování při lokálním smazání souboru
Měli byste mít vždy alespoň jednu zálohu, u které soubory automaticky nemizí, pokud je lokálně smažete. Není nic horšího, než když si omylem vymažete soubory a přespříliš horlivý synchronizační mechanizmus vám je ihned aktivně odstraní i ze všech vašich záloh.
Cloudové úložiště není plnohodnotná záloha
Služby jako Google Disk, One Drive, Dropbox, atp. jsou skvělé a praktické, nelze je však chápat jako plnohodnotnou náhradu vlastních záloh, protože a) nemáte u nich plně pod kontrolou proces synchronizace a b) nemáte fyzický přístup k samotnému úložišti.
Jaký zálohovací software používat?
Zálohovacích programů existuje opravdu hodně, bezplatných i placených, a každému vyhovuje jiný. Osobně jsem si oblíbil program Bvckup 2 (nejedná se o překlep, skutečně je tam "v"). Tento program švýcarské výroby je jednoduchý, funguje perfektně, snadno se nastavuje a neotravuje s hloupostmi. Není sice zdarma, ale zároveň není ani nijak drahý.
Občas zkontrolujte zálohovací proces a integritu záloh
U plně zautomatizovaných záloh je dobré čas od času zkontrolovat, že vše skutečně funguje, jak má. Tedy že všechny zálohy skutečně probíhají a že jsou aktuální.
Zároveň je potřeba jednou za čas ověřit, zda jsou vytvořené zálohy skutečně funkční. Nestačí přitom např. jen otevřít příslušný adresář a podívat se na seznam souborů. Je potřeba zkusit obsah někam zkopírovat. To, že soubor na disku vidíme, totiž ještě neznamená, že data souboru jsou doopravdy v pořádku a čitelná (je to dáno principem fungování souborových systémů).
Pravidlo dvou kopií
V souvislosti se zálohováním je dobré zvyknout si dodržovat jedno pravidlo - všechna vaše důležitá data by VŽDY měla existovat nejméně ve dvou kopiích. Nedopusťte, aby existovala jen jedna kopie a to ani na chvilku. Tak např. když nahrajete fotky z karty do počítače, měli byste nejprve nechat proběhnout zálohovací dávku a až pak je z karty smazat. Ne naopak.
Stejně tak např. vydáte-li se do opravdu exotické destinace, kam se člověk běžně podívá třeba jen jednou za život, pak byste měli fotit na dvě karty. Pokud to váš přístroj neumožňuje, vytvořte alespoň druhou kopii co nejdříve, nejlépe dokud by ještě bylo možné focení zopakovat.
Budete-li tento jednoduchý princip dodržovat, nebudete se muset obávat ztráty dat z důvodu poruchy paměťového média.
Disková pole (RAID) - vyplatí se používat je pro zálohy?
Můj čistě osobní názor vycházející z poměrně dlouhodobých zkušeností s různými softwarovými i hardwarovými RAID řešeními je: Ne, nevyplatí. Alespoň tedy ne pro běžné zálohování osobních dat. RAID celou věc zbytečně komplikuje a je náchylnější k uživatelským chybám. S jednoduchými svazky je ve skutečnosti méně práce, jsou flexibilnější a pro účely zálohování naprosto stačí. Usnadněte si život a zálohujte jednoduše.
Shrnutí
Zálohovat by měl každý, komu záleží na dlouhodobém uchování svých dat. Provádět základní zálohování není nic složitého. Dokonce i nepravidelné, ručně prováděné zálohy jsou mnohem lepší než nic. Ideální je zálohovat vhodným programem, protože pak vše probíhá samo, zálohy jsou vždy aktuální a celý proces zálohování není přítěží.