Základy color managementu (správy barev)
Tento text není podrobnou příručkou color managementu. Má sloužit jako úvod do problematiky pro někoho, kdo potřebuje pochopit, jak správa barev funguje, a kdo ji potřebuje v praxi aplikovat. Přestože je článek orientován hlavně prakticky, nejedná se zrovna o krátké čtení. Na druhou stranu díky tomu text (snad) neopomíjí nic, co je pro praxi skutečně podstatné.
Základní problém
Různé monitory jsou fyzicky schopné zobrazit různý barevný rozsah. Např. čistě sytě červená, která je v osmibitovém RGB modelu číselně vyjádřena jako (255, 0, 0), se na různých displejích zobrazí různě. Někde bude sytější, někde bude méně sytá, někde bude trochu do oranžova, jinde spíš do fialova, atd.
Na vině jsou charakteristiky daného zobrazovacího zařízení, které závisí na použitém panelu displeje, jeho povrchových úpravách, ale i třeba na jeho stáří - starý, "vysvícený" monitor je často barevně dost mimo. Dokonce ale i dva nové monitory - stejný výrobce, stejný model - se mohou v podání barev mírně lišit!
Problém se ale zdaleka netýká jen monitorů resp. displejů. Podobná situace panuje u tiskáren, kde je určující zejména to, jaké má daná tiskárna základní pigmenty a jaký se použije papír. U fotoaparátů zase barevnost pořízených snímků ovlivňují charakteristiky snímače, použitý objektiv a povrchová úprava jeho čoček.
Dá se říci, že všechna zařízení pracují s barvami více či méně nepřesně. Barevná informace se proto v jednotlivých krocích zpracování digitálního obrazu zkresluje a na konci celého řetězce jsou pak barvy více či méně odlišné, než by být měly. To dost negativně ovlivňuje, jak finální výstup vnímá koncový "spotřebitel", tedy divák.
Řešení
Řešením tohoto problému je správa barev neboli color management. Cílem color managementu je zachovávat co nejvěrnější barevnou informaci v celém procesu zpracování digitálního obrazu, od pořízení snímků až po finální výtisk nebo publikování online.
Předem nutno říct, že color management není řešení dokonalé ani úplné, protože musí pracovat vždy v rámci fyzických limitací jednotlivých zařízení. Nedokáže žádným způsobem zajistit věrné, pestré barvy na monitoru, který takové barvy zobrazit zkrátka nedokáže, ani nezajistí barevně perfektní výtisky z kancelářské laserové tiskárny.
Pomocí color managementu se ale onomu ideálu dokážeme v rámci limitací použitých zařízení co nejvíce přiblížit. Tzn. např. původně pestrá zelená sice ve výsledku bude dost možná spíše méně pestrá zelená, ale bude to alespoň stále zelená a ne azurová ani žlutozelená.
Čtyři pilíře color managementu
Color management stojí na čtyřech základních pilířích:
Probereme si je postupně.
Barevné prostory zařízení
Každé zařízení, které snímá nebo reprodukuje barevný obraz, vždy ve skutečnosti pracuje jen s několika málo základními barvami. Zpravidla jsou tři (RGB) nebo čtyři (CMYK). Může jich být i více, vždy se jedná ale o konečný a relativně malý počet. Všechny ostatní barvy pak vytváří mísením těchto základních barev v různém poměru.
Všechny myslitelné poměry smíchání základních barev vytváří tzv. barevný prostor. Barevný prostor je vždy N-rozměrný, kde N je počet základních barev. Každou finální barvu pak lze vyjádřit jako bod v tomto barevném prostoru, přičemž souřadnice tohoto bodu určují množství jednotlivých základních barevných komponent.
V reálu má každé zařízení svůj vlastní, jedinečný barevný prostor, ve kterém se pohybuje a jeho skutečné barvy závisí především na tom, jak přesně vypadají jeho základní barvy, jak (ne)přesný je mechanizmus jejich mísení a zdali se míchají světla (např. monitor) nebo pigmenty (např. tiskárna).
Problém je v tom, že tyto barevné prostory jsou relativní, neboť reálné barvy záleží na konkrétním zařízení.
Absolutní barevné prostory a standardy
Aby v barvách nevládl naprostý chaos, byly stanoveny standardizované barevné prostory, které jsou přesně definované a absolutní, tzn. stejné parametry vždy dávají vzniknout přesně stejné barvě. Existuje jich mnoho, pro potřeby digitální fotografie ale stačí znát několik málo z nich.
CIELAB, CIEXYZ, CIELuv, aj.
Tyto barevné prostory vznikly za účelem modelování vlastností lidského vnímání barev. Jedná se o barevné prostory nezávislé na zařízení, které popisují celé viditelné spektrum. Slouží jako absolutní, referenční barevné prostory. V zařízeních se přímo nevyužívají, protože neříkají, jak určitou barvu namíchat.
Stojí za zmínku, že žádné soudobé výstupní zařízení (monitory, tiskárny) nedokáže pokrýt celé viditelné spektrum.
sRGB
sRGB je konkrétní, standardizovaná realizace modelu RGB - tzn. s pevně danými základními barvami. Jedná se v současnosti o nejdůležitější standard. Naprostá většina dnes vyráběných monitorů má barevný rozsah zhruba odpovídající sRGB (v reálu ho mnohá zařízení trochu přesahují). Prakticky všechna grafika publikovaná na webu a v počítačových programech používá sRGB standard. Většina fotolabů chce obrázky v sRGB standardu.
Adobe RGB
Novější standard, který vznikl zejm. pro potřeby tisku. Adobe RGB je také konkrétní, absolutně danou implementací modelu RGB, je ale "širší" než sRGB. Díky tomu pokrývá i některé barvy, které se dají tisknout, ale jsou mimo prostor sRGB.
Adobe RGB se používá hlavně v oblasti profesionální práce s grafikou a DTP. Existují monitory schopné zobrazit Adobe RGB, jsou ale poměrně drahé a používají se v současnosti prakticky výhradně v profesionální sféře.
Přínos Adobe RGB pro fotografa je omezený. Velká část barev reálného světa se totiž rozumně "vejde" do standardu sRGB. Adobe RGB se uplatní skutečně jen u vysoce saturovaných barev. Lidské oko se navíc užšímu gamutu sRGB velmi rychle přizpůsobí a omezenou saturaci barev u sRGB příliš nevnímáme, nemáme-li přímé srovnání.
ProPhoto RGB
Ještě širší standard. Pokrývá asi 90% všech viditelných barev a prakticky 100% všech reálně se vyskytujících barev. V některých částech se dokonce dostává mimo viditelné spektrum. Používají ho profesionální aplikace jako interní barevný prostor, aby se zbytečně neprováděly převody mezi barevnými prostory a docházelo tak k co nejmenší ztrátě barevné informace. Ve skutečnosti v současnosti neexistuje monitor schopný zobrazit celý prostor ProPhoto RGB.
Další standardy
Kromě toho existuje celá řada dalších standardů používaných ve filmovém průmyslu a v dalších odvětvích. Ty však nejsou pro typického fotografa digitálního věku až tak podstatné, protože s nimi nejspíš nikdy nepřijde do styku.
Gamut
Pojem "gamut" označuje "rozsah", zpravidla jako procentuální pokrytí určitého referenčního rozsahu - v našem případě standardního barevného prostoru. Termín se používá zejména mluvíme-li o konkrétním zařízení. Říkáme např., že gamut monitoru je 99% standardu sRGB. V běžné mluvě se pojmy "gamut" a "barevný prostor" často zaměňují, aniž by to způsobovalo nedorozumění.
O nejrozšířenějších, tj. kancelářských monitorech se říká, že mají "standardní gamut". Tím se myslí, že téměř nebo zcela pokrývají standard sRGB, ale že nemají významnější přesah, tj. nepokrývají např. téměř celé Adobe RGB. O monitorech, které se blíží pokrytí Adobe RGB, nebo jej dokonce přesahují, se mluví jako o "širokogamutových".
Kalibrace a profilování
Pojmy "kalibrace" a "profilování" se často zaměňují, což vede tak trochu ke zmatku. Je mezi nimi ale rozdíl:
- Kalibrací se myslí nastavení řídících parametrů zařízení tak, aby se jeho výstup co nejvíce blížil nějakému předem stanovenému cíli. Účinně kalibrovat jdou jen některá zařízení. Např. v případě monitorů jen speciální monitory určené pro práci s grafikou. Výsledkem kalibrace je změna odpovědi kalibrovaného zařízení na vstupní signál.
- Profilováním se myslí měření reálné barevné odpovědi na různé vstupní signály. Profilovat se dá jakékoliv zařízení, které zaznamenává nebo reprodukuje barvy. Výsledkem profilování je popisný soubor, tzv. profil (dnes zejm. tzv. ICC profily).
Pozor! V reálu se často říká "kalibrace" i tomu, co je ve skutečnosti profilování. Tak např. tzv. "kalibrační sondy", přesněji kolorimetry nebo dražší spektrofotometry, používají-li se spolu s běžným kancelářským monitorem, ve skutečnosti korigují barvy jen na principu profilování, nikoliv kalibrace.
K čemu jsou dobré ICC profily
Krátké vysvětlení (pro techniky): ICC profil mapuje relativní barevný prostor konkrétního zařízení nebo datového souboru na absolutní barevný prostor (CIELAB/CIEXYZ).
Delší vysvětlení (pro ostatní): Různá zařízení si pod konkrétními pojmy, jako např. "žlutozelená", představují něco trochu jiného. Jako by každé mluvilo trochu jinou řečí. ICC profil je jako překladový slovník pro řeč konkrétního zařízení - pomocí něj se můžeme s daným zařízením na barvách mnohem přesněji domluvit.
Hlavním uplatněním ICC profilů je tedy kompenzování specifik konkrétních zařízení. Pokud např. víme, že nějaký monitor na instrukci "zobraz čistě červenou" zobrazí ve skutečnosti cihlově červenou a zároveň víme, že na instrukci "zobraz purpurovou" zobrazí ve skutečností zhruba čistě červenou, pak když budeme chtít zobrazit čistě červenou, neřekneme si o červenou, ale o purpurovou ... a monitor nám dá červenou.
Pomocí ICC profilů lze poměrně dobře pracovat s barvami i u zařízení, které samo od sebe až tak barevně přesné není a např. nejde vůbec kalibrovat. ICC profily lze zároveň vkládat do obrazových souborů, čímž se přesně určí, jak barvy v daném souboru mají být interpretovány.
Software podporující Color Management
Abychom mohli možností ICC profilů využít, je potřeba pracovat se softwarem, který je podporuje. Tj. se softwarem, který je umí načíst, rozumí jim a umí je v praxi aplikovat. Bohužel ne všechny programy jsou takové!
Většina běžného softwaru s ICC profily bohužel neumí pracovat. Tyto programy jednoduše předpokládají barevný prostor sRGB a posílají do zobrazovacích zařízení informace přímo tak, jak jsou uložené v obrazových datech, tzn. aniž by je přizpůsobily vlastnostem konkrétního výstupního zařízení.
Většina (foto)grafického softwaru však dnes již naštěstí správu barev podporuje.
Jak získat ICC profily
Existují v zásadě dva způsoby, jak sehnat ICC profily pro zařízení. Buďto je získáme od výrobce (např. se nainstalují spolu s tiskárnou nebo se dají stáhnout ze stránek výrobce) nebo je možné vlastnoručně je vytvořit pomocí specializovaného hardwaru. Obě možnosti mají své výhody, ale i nevýhody.
ICC profily od výrobce zařízení
Výhody:
- Jsou zdarma a ihned k dispozici.
- Není třeba žádný vlastní hardware.
- Jsou vytvářené pomocí profesionálních kolorimetrů a spektrofotometrů, které jsou mimo cenové relace běžného spotřebitele. Díky tomu mohu být přesnější.
Nevýhody:
- Jsou "univerzální" - nezohledňují kusovou variabilitu, stárnutí zařízení, atd.
- Nejsou k dispozici pro všechna zařízení. V praxi jsou nejlépe k sehnání ICC profily tiskáren.
- Výrobce zpravidla poskytuje ICC profily jen pro svůj vlastní spotřební materiál, tj. pro své tonery, papíry, atd. Při použití spotřebního materiálu třetích stran nemusí tyto profily dobře fungovat.
- Ne všichni výrobci ICC profily vytváří a poskytují.
Vlastnoručně vytvořené ICC profily
Výhody:
- Reflektují skutečně konkrétní zařízení - např. jeden konkrétní monitor či tiskárnu.
- Je možné je vytvářet opakovaně v pravidelných intervalech (např. jednou za měsíc). Reálné parametry zařízení se v čase mění.
- Je možné vytvářet profily pro spotřební materiál třetích stran.
- Lze ovlivnit proces tvorby profilu a jeho kvalitu.
Nevýhody:
- Je třeba pořídit specializované měřící zařízení, např. kolorimetr.
- Hardware pro profilování cenově dostupný běžnému spotřebiteli není tak přesný jako profesionální zařízení - to je ale cenově nad rámec rozpočtu většiny lidí.
- Tvorba profilů zabere čas a chce určitou praxi.
- Pro různé typy zařízení je potřeba jiný hardware.
Kromě toho ještě existuje možnost nechat si ICC profily vytvořit od někoho, kdo je potřebnými softwarovými a hardwarovými prostředky vybaven. Některé firmy toto nabízí jako placenou službu.
Pro účely dalšího textu předpokládejme, že jsme se rozhodli pro tvorbu vlastních ICC profilů. Pojďme se podívat, jak to v praxi provést.
Profilování a kalibrace monitoru
Monitor je ve workflow fotografa zcela klíčový. Je nanejvýš důležité, aby zobrazoval barvy a tóny co nejvěrněji. Je-li monitor nepřesný, fotograf při úpravách snímků tyto nepřesnosti nevědomky kompenzuje úpravami fotografie. Výsledek pak sice vypadá dobře na monitoru fotografa, ale ve skutečnosti nedodržuje standard a vypadá proto špatně na jiných monitorech.
Ke kalibraci a profilování monitorů lze použít různá zařízení. Nejrozšířenější jsou kolorimetry a spektrofotometry od firem X-rite (např. ColorMunki, i1 Display Pro, i1 Pro Photo) a DataColor (Spyder 3, Spyder 4, Spyder 5, Spyder Print). Tato zařízení se zapojují do USB portu počítače a umisťují se na obrazovku monitoru. K vlastnímu profilování se pak používá software dodávaný spolu s měřícím zařízením.
Celý proces profilování (často nepřesně označovaný jako "kalibrace") trvá cca 5 minut a zvládne jej prakticky každý. Nastavení není složité, je třeba zadat jen "kalibrační cíl". Základní kalibrační cíl je pro naprostou většinu uživatelů následující:
Gamut: sRGB nebo nativní monitoru
Jas: 90-120 cd/m2
Bílý bod: 6500 K
Gamma: 2.2
Černý bod: minimální
Pokud zvolíme jako kalibrační cíl prostor sRGB, uvidíme fotky rovnou tak, jak budou vypadat po exportu do sRGB. Pokud zvolíme nativní gamut monitoru, můžeme při úpravách vidět i barvy pestřejší, než jaké pojme prostor sRGB. Tato varianta je vhodná tehdy, pokud finální výsledek nebudeme exportovat do sRGB ale do jiného barevného prostoru. Vhodný jas / intenzita podsvícení je otázkou množství okolního světla v pracovním prostředí a osobní preference.
V praxi profilování probíhá tak, že software postupně zobrazuje předem známé barvy a měřícím zařízením měří barvy skutečně zobrazované. Z takto získaných informací nakonec vytvoří ICC profil, který automaticky zavede do operačního systému a nastaví jej jako výchozí pro dané zařízení.
Hardwarová kalibrace
Skutečnou, hardwarovou kalibraci umožňují jen některé high-end monitory, konkrétně jde zejm. o monitory EIZO ColorEdge a NEC SpectraView určené pro profesionální práci s obrazem. Tyto monitory se kalibrují a profilují speciálním softwarem přímo od výrobce monitoru a umožňují k tomu používat různé kolorimetry a spektrofotometry třetích stran.Výhodou hardwarové kalibrace je to, že při ní dochází k "vyladění" chování přímo hardwaru monitoru za pomoci jeho řídící elektroniky. Monitor proto musí být při kalibraci připojen k počítači přes USB rozhraní, aby s ním kalibrační software mohl komunikovat. Software následně provádí i profilování a vytvořený ICC profil zavede do systému.
Hardwarová kalibrace je tedy vlastně dvouúrovňová - zahrnuje vlastní kalibraci plus profilování - zatímco "softwarová kalibrace" je ve skutečnosti jen samotné profilování. Výhodou hardwarové kalibrace oproti samotnému profilování je hlavně to, že se nesnižuje počet zobrazitelných barev monitoru a výsledný barevný projev je přesnější.
Testování kvality reprodukce barev
Stejný software, kterým se provádí kalibrace resp. profilování, následně umožňuje přehrát sérii testovacích barev a změřit odchylky reálně reprodukovaných barev od požadovaných. Odchylky se vyjadřují v jednotkách "delta E" a samozřejmě platí, že čím jsou menší, tím lépe.
Tímto způsobem si lze udělat obrázek o kvalitě zobrazení a lze odhalit nezdařilou kalibraci resp. profilování. Zároveň lze takto dlouhodobě sledovat kvalitu reprodukce monitoru a např. zjistit, kdy je potřeba vyměnit monitor za nový.
Profilování tiskárny
Používáme-li originální tonery a originální fotopapír, není zpravidla nutné tiskárnu profilovat svépomocí - stačí si stáhnout profil od výrobce určený pro námi používaný spotřební materiál. Pokud ale z jakéhokoliv důvodu tiskárnu profilovat potřebujeme (např. výstupy nevypadají, jak by měly, chceme používat jiné barvy, jiný papír) pak se to provádí velice podobně jako v případě monitoru:
- Pomocí softwaru, který jsme dostali ke kolorimetru resp. spektrofotometru, vytiskneme na tiskárně testovací barevná pole.
- Za použití hardwarového měřícího zařízení, které je připojené k počítači, tato pole změříme.
- Profilovací software následně vytiskne druhou stránku testovacích polí, kterou opět načteme. Tímto druhým během se výsledný profil doladí.
- Software ze získaných informací vytvoří ICC profil a zavede jej do systému.
Tiskárnu ovšem nelze profilovat každým kolorimetrem resp. spektrofotometrem, ale jen pomocí zařízení k tomu určených. Ta se od "běžných" měřících zařízení liší tím, že mají i zdroj světla, takže jsou schopná měřit barvy na papíře.
Profilování fotoaparátu
Profilovat je možné nejen zařízení výstupní, ale i zařízení vstupní. Pro fotografa je relevantní pochopitelně zejm. profilování fotoaparátu. Princip je opět podobný, tj. srovnávání předem známých barev s barevným podáním konkrétního zařízení.
Profilování (nebo také "kalibrace") fotoaparátu se provádí pomocí barevného terčíku se standardizovanými barevnými poli. Tento terčík se vyfotografuje a následně načte do fotografického softwaru (např. Adobe Lightroom, Adobe Photoshop, aj.). Je přitom potřeba pracovat v RAWu, protože u JPEGu barvy ovlivňuje proces "vyvolání" fotoaparátu.
V příslušeném softwaru se pak použije plugin (dodává se spolu s terčíkem), který si na fotografii automaticky terčík najde, načte jeho barvy, a pomocí zjištěných odchylek vytvoří profil pro daný fotoaparát.
Tento profil následně můžeme ve fotografickém programu používat pro interpretaci RAW dat - získáme tak věrnější barevné podání, než v případě použití výchozího profilu.
Soft proofing
I když máme profilovaný monitor a tiskárnu, stejně je třeba počítat s tím, že výtisk bude vypadat jinak než obraz na monitoru. Důvodem je to, že monitor svítí, zatímco papír ne. Tuto "svítivost" monitoru nejde na papír nijak přenést a barvy proto na papíře budou vždy vypadat tlumenější, tmavší.
Naštěstí existuje mechanizmus, jak si na monitoru zobrazit rozumně přesný odhad toho, jak bude vypadat výtisk na papíře. Jmenuje se soft proofing.
Softproofing je obecně jakákoliv simulace jiného zobrazovacího zařízení na monitoru. Nemusí to tedy být jen tiskárna - softproofing můžeme využít např. na širokogamutovém monitoru k tomu, abychom viděli, jak bude výsledek vypadat na monitoru se standardním gamutem.
Softproofing najdeme v lepších (foto)grafických programech. K jeho správnému používání potřebujeme mít profilovaný monitor, ideálně s co nejširším gamutem, a znát gamut výstupního zařízení, obvykle tiskárny, tzn. mít k dispozici její ICC profil.
Je-li toto vše splněno, pak si pomocí soft proofingu můžeme zobrazit poměrně dobrou aproximaci toho, jak bude obraz vypadat na cílovém zařízení.
V rámci soft proofingu kromě cílového gamutu (barevného prostoru) volíme také metodu náhrady barev, které jsou v originále mimo gamut cílového zařízení. Tedy např. barev, které tiskárna neumí vytisknout. Používají se dvě základní metody - relativní (kolorimetrická) a perceptuální.
Relativní (také kolorimetrická) metoda funguje tak, že barvy, které se vejdou do gamutu cílového zařízení, se nezmění, a barvy, které se do gamutu cílového zařízení nevejdou, se nahradí nejbližší podobnou barvou z gamutu.
Výhodou této metody je, že se celkový vjem z obrazu nejvíce blíží vzhledu originálu. Nevýhodou pak je, že barvy původně mimo gamut cílového zařízení, se slévají do nevzhledných ploch.
Druhá, tzv. perceptuální metoda, provede kompresi VŠECH barev v určitém poměru tak, aby se vešly do cílového gamutu. Výhodou je, že nevzniknou žádné plochy ani pruhování. Nevýhodou je, že se (zbytečně) tlumí i barvy, které by se bývaly do původního gamutu vešly, a obrázek se svým barevným podáním více vzdaluje originálu.
Nejde obecně říct, která metoda je lepší - záleží na konkrétním obrázku.
Dále existuje ještě několik dalších metod nakládání s barvami mimo gamut, ty se ale ve fotografii nepoužívají.
Vedle soft proofingu, tj. simulace jiného zařízení na monitoru, existuje ještě tzv. "hard proofing", což je simulace výtisku z jedné tiskárny pomocí výtisku z tiskárny jiné.
U soft- i hardproofingu je samozřejmě důležité, aby zařízení, na kterém se proofing provádí, mělo větší gamut než cílové zařízení.
Color management - otázky a odpovědi
Na závěr přidávám několik různorodých, praktických poznámek k problematice správy barev ve formě otázek a odpovědí:
Je color management nutnost pro každého?
Samozřejmě není. Pokud vám stačí barevná přesnost na "kancelářské úrovni", pokud jste spokojení s tím, jak vaše snímky vypadají na různých zařízeních, a pokud buďto netisknete nebo jste spokojení i s tiskovými výstupy, pravděpodobně nebudete mít motivaci se color managementem nějak hlouběji zabývat.
Netisknu. Vše publikuji online. Měl(a) bych řešit správu barev?
Rozhodně ano! Při nejmenším potřebujete profilovat monitor. Jinak totiž nevíte, co editujete, ani co publikujete online. Budete v průběhu času nevyhnutelně "přeeditovávat" fotky a to stále dokola, protože se vám budou jednou zdát do modra, podruhé do fialova, příště zase budou moc tmavé stíny, atd.
Proč mám řešit barevnou přesnost, když stejně všichni ostatní koukají na mé fotky na nekalibrovaných displejích?
I tak to má smysl. Samozřejmě nikdy zcela nevyřešíte to, že vaše snímky vypadají na různých displejích různě. Kalibrací resp. profilováním systému na vaší straně ale tento problém alespoň zmírníte.
Pokud editujete fotky na monitoru, který zobrazuje barvy správně, pak vaši diváci vidí fotky pouze s chybou, kterou do věci vnáší jejich displej. Na tuto chybu jsou zvyklí a připadá jim normální, protože se na ni dívají dnes a denně. Pokud ale editujete fotky na neprofilovaném monitoru, který má např. příliš vysoký kontrast a nádech do fialova, pak velká většina lidí vaše snímky vidí jako nazelenalé a mdlé!
Poprvé jsem profiloval(a) monitor. Moje fotky vypadají HROZNĚ!
Je nutné si uvědomit, že při úpravách fotek se rozhodujete podle toho, co vidíte na monitoru. Pokud monitor zobrazuje barvy či tóny nesprávně, tyto jeho odchylky úpravami kompenzujete. Fotky tedy vlastně editujete pro Váš monitor.
Jestliže se zobrazení Vašeho monitoru výrazněji odchyluje od standardu a monitor následně zkalibrujete, Vaše starší fotky zákonitě budou vypadat velmi, velmi špatně. Abyste jim vrátili jejich původní vzhled, je nutné je doupravit pro nové, nyní již kalibrované zobrazení.
Jaký si mám koupit kolorimetr na profilování monitoru?
Docela dobrou a pravidelně aktualizovanou stránku s konkrétními doporučeními pro různé kategorie monitorů lze najít zde. (stránka v AJ).
Má smysl pořídit si na fotky monitor s podporou Adobe RGB?
Záleží, co od toho čekáte.
Adobe RGB v praxi nepřináší pro fotografa až tak zásadní výhodu. Většina barev reálného světa se vejde do prostoru sRGB. A ty co ne, ty budou jen o trochu méně saturované. Oko si na méně saturované barvy rychle zvykne. Širší barevný prostor Adobe RGB se u většiny běžných fotek nevyužije nebo jen málo.
Širokogamutový monitor také přináší řadu praktických problémů. Pokud si jej pořídíte, je nezbytné jej profilovat, a je nezbytné pracovat na něm převážně s aplikacemi, které podporují správu barev - jinak na něm vše bude vypadat příliš jedovatě!
Na druhou stranu širší gamut se může hodit na soft proofing, může se hodit na přesnější edit u fotek, kde se uplatňují vysoce saturované barvy, atd. Pamatujte ale, že výsledný "produkt" v naprosté většině případů budete stejně exportovat do sRGB.
Pozor! Nikdy si nekupujte širokogamutový monitor, aniž byste byli zároveň ochotní potýkat se s problematikou správy barev - v takovém případě by vám širší gamut byl jen na obtíž!
Mám ukládat fotky pro web v sRGB nebo v AdobeRGB?
Fotky pro web exportujte výhradně do sRGB.
Zdůvodnění:
- 99% uživatelů Internetu má monitor se standardním gamutem (zhruba sRGB). Těmto lidem se barvy nad rámec prostoru sRGB nemohou zobrazit.
- Pokud návštěvník používá sRGB monitor a nepoužívá správu barev (častý případ!), zobrazí se mu Adobe RGB obrázek s barvami tlumenými a desaturovanými. Obrázky v sRGB se mu ale zobrazí relativně normálně.
- Celý obsah soudobého Internetu je v sRGB. To vyvíjí tlak na výrobce nových displejů, aby jejich výrobky v první řadě rozumně zobrazovaly tento standard.
- Lidé, kteří mají širokogamutový monitor, ho s vysokou pravděpodobností mají správně profilovaný a na prohlížení Internetu téměř určitě používají prohlížeč, který umí správu barev a tedy i u nich se obrázek v sRGB zobrazí správně.
- sRGB se používá jako výchozí barevný prostor, když informace o barevném prostoru chybí.
Publikovat na Internetu obrázky v Adobe RGB má smysl jedině tehdy, máte-li jistotu, že si je zobrazují jen a pouze lidé, kteří používají prohlížeč s podporou správy barev a kteří mají správně nastavenou správu barev na svém počítači.
Jaký barevný prostor mám používat, když zasílám fotky do fotolabu?
Zeptejte se přímo ve vašem fotolabu. V 95% případů bude odpověď: "sRGB.".
Jsou mezi neprofilovanými displeji opravdu tak velké rozdíly?
Ano, jsou. Mnohem větší, než si většina lidí připouští. Ostatně zkuste si to sami. Otevřete stejnou fotku na pěti různých zařízeních. Zjistíte, že na jednom je moc tmavá, na druhém málo kontrastní, na třetím je do zelena, na čtvrtém není vidět kresba ve světlech a na pátém jsou všechny barvy moc syté.
Chci pracovat jen v sRGB. Musím řešit správu barev?
Pokud vám záleží na věrnosti barevného podání tak bohužel ano. Je sice pravda, že všechny kancelářské displeje se více či méně blíží standardu sRGB, i tak jsou ale rozdíly mezi nimi značné. Mnohdy je to dokonce záměr výrobce.
Někteří výrobci např. záměrně používají o trochu větší gamut, než je sRGB standard. Barvy jsou na takových zařízeních - nezavede-li se color management - pestřejší. Vypadá to dobře v showroomu, pro úpravy fotografií je to ale nevhodné.
Na druhou stranu, pokud pro takový monitor vytvoříme správně profil, stane se z jeho širšího gamutu naopak výhoda. Takový monitor totiž dokáže fyzicky zobrazit celý barevný prostor sRGB plus ještě něco navíc.
Provedl jsem profilování monitoru. Barvy vypadají mdlejší!
V mnoha případech je to normální! Barvy jsou nejspíš nyní mnohem blíž tomu, jak mají skutečně vypadat. I když to třeba znamená snížení "atraktivity" displeje.
Pamatujte, že profilováním se skutečně využívaný barevný prostor monitoru může jedině zúžit, nikdy rozšířit! Pokud v nějaké části barevného spektra monitor zobrazuje barvy příliš saturované, profil je utlumí. Pokud však v jiné části spektra zobrazuje monitor barvy saturované málo, profil s tím nic moc nenadělá, protože nemůže nijak rozšířit fyzický gamut monitoru.
Software pro kalibraci (profilování) monitoru mi doporučuje snížit podsvícení. Proč? Jsem zvyklý používat maximální jas!
Používání maximální síly podsvícení je ve skutečnosti zlozvyk, který vám ztěžuje kvalifikovaně se rozhodovat o tom, zda je snímek správně exponovaný.
Je lepší stanovit si konkrétní, absolutní hodnotu intenzity podsvícení a tu dlouhodobě používat a zvyknout si na ní - pokud možno navíc při stále stejné úrovni okolního osvětlení. Po čase takto dokážete rozlišit např. i pře- či podexpozici o 1/3 EV, která je jen těžko rozpoznatelná, pokud se díváte pokaždé na jinak jasný monitor.
LCD monitory navíc mají při různé úrovni podsvícení různě široký gamut, přičemž nejširšího gamutu dosahují při mnohem nižší než maximální úrovni podsvícení.
Jak jsou na tom displeje mobilních zařízení?
Obecně řečeno velmi špatně. Barevná věrnost není u většiny těchto výrobků prioritou. Výjimkou jsou některá high-end zařízení.
Má smysl profilovat kancelářský monitor?
Rozhodně ano. Kvalita displejů v segmentu kancelářských monitorů se v posledních letech významně zvýšila. U mnohých levných monitorů je tak možné pomocí vhodných nastavení v OSD menu a profilování docílit poměrně kvalitní barevné reprodukce. Ne dokonalé, ale velmi dobré.
Mám monitor kalibrovaný "z výroby". Potřebuji ho profilovat?
Ano! Charakteristiky displeje se v průběhu času mění s tím, jak stárne podsvícení a další součástky. Ani high-end monitory si ve skutečnosti neudrží barvy dlouhodobě stabilní a musí se pravidelně kalibrovat! "Kalibrace z výroby" je spíše než co jiného marketingové zaklínadlo.
Barevný model CMYK je jiný. Má také tři základní barvy - cyan (modrozelená), magenta (odstín fialové) a yellow (žlutá). Základní barva CMYK(0,0,0,0) je naopak bílá a barevné komponenty se od ní naopak odčítají - jedná se o tzv. subtraktivní (odečtový) model. Model CMYK popisuje mísení barevných pigmentů a uplatňuje se v tisku. Teoreticky stačí jen tři komponenty, v praxi se ale ukazuje, že mísení inkoustů není dokonalé. Černá, která vznikne smísením složek C+M+Y, je ve skutečnosti spíše tmavě hnědá. Proto se přidává čtvrtý, černý inkoust. "K" ve skutečnosti značí "key", často je ale chápáno jako "blacK".