Změkčujeme světlo za pomoci improvizovaných pomůcek
Proč vznikl tento článek?
V rámci jedné ze samostatných prací základního kurzu mají účastníci za úkol změkčit tvrdé světlo stolní lampičky a v takto upraveném světle vyfotografovat drobný předmět.
Změkčit světlo není v principu nic složitého, s vhodným fotografickým vybavením (softbox, deštník, odrazná deska) je to hotové raz dva. Jenomže většina studentů základního kurzu nic takového nemá k dispozici a musí si vystačit s běžným vybavením domácnosti či kanceláře.
Při práci s "nefotografickými" pomůckami však často dochází k tomu, že něco nefunguje dle očekávání a světlo se pak změkčit nedaří nebo efekt změkčení není dostatečně silný. Já pak musím účastníkům kurzu příslušnou úlohu vracet k přepracování, což netěší nikoho ze zúčastněných.
Tento článek si klade za cíl kurzistům s touto pro mnohé problematickou úlohou pomoci, tak aby jim úloha zabrala co nejméně času a zvládli ji pokud možno hned na první pokus. Na sérii obrázků zde ukáži nejen to, jak docílit dostatečně silného změkčení světla, ale také jak efekt změkčení dále vylepšovat a jak s ním dále pracovat. Kromě toho upozorním i na některé nejčastější chyby a problémové situace, které mohou způsobit, že ke změkčení světla nedojde nebo že se světlo změkčí jen málo.
Nejprve ale nutné minimum teorie:
Tvrdé vs. měkké světlo
Jako tvrdé světlo se označuje světlo bodového zdroje. Tvrdé světlo dává vzniknout výrazně kontrastním, jasně ohraničeným stínům s dobře čitelným tvarem a vytváří malé, zato ale vysoce intenzivní odlesky, ve kterých často vznikají přepaly. Schématicky to vypadá nějak takto:
"Bodovým zdrojem" se přitom myslí jakýkoliv zdroj světla, který je buďto dostatečně malý nebo dostatečně vzdálený. Rozhodující je ve skutečnosti rozsah úhlů, ze kterých světlo na motiv dopadá - čím menší rozsah úhlů, tím tvrdší světlo. Za bodový zdroj proto lze považovat i např. Slunce, přestože je ve skutečnosti obrovské; je totiž zároveň hodně daleko.
Protikladem tvrdého světla je světlo měkké. Měkké světlo vychází z velké plochy a na motiv proto dopadá z velkého rozsahu úhlů. Měkké světlo vytváří méně výrazné stíny, jejichž okraj není ostře ohraničený, ale má spíše charakter pozvolného přechodu. Odlesky jsou v měkkém světle větší, ale mnohem méně jasné, takže nemají tak velkou tendenci se na fotkách přepalovat. Situaci ilustruje následující schéma:
Ve fotografii se uplatňuje samozřejmě jak tvrdé, tak měkké světlo. Nás ale bude v tomto článku zajímat hlavně světlo měkké.
Vznik měkkého světla
Většina reálných zdrojů světla má bodový charakter (Slunce, žárovka, LED dioda, aj.). Měkké světlo proto ve většině případů vzniká až druhotně, úpravou světla tvrdého.
Existují v zásadě dva způsoby, jak lze tvrdé světlo změkčit - buďto rozptylem nebo odrazem.
Změkčení rozptylem funguje následovně: Tvrdé světlo bodového zdroje dopadá na průsvitnou, ale neprůhlednou plochu, která jej propouští dále, ale přitom jej rozptyluje. Rozptylná plocha se chová jako nový zdroj světla, který je však již plošný a tedy vydává světlo měkké.
Změkčení odrazem funguje velice podobně: Tvrdé světlo bodového zdroje dopadá na velkou, matnou plochu, od které se rozptýleně odráží. Odrazná plocha se chová jako nový zdroj světla, který je ale již plošný a tedy vydává světlo měkké.
Situaci ilustruje následující schéma:
Oba dva způsoby změkčování světla jsou v zásadě rovnocenné, v různých konkrétních situacích se ale může více hodit jeden nebo druhý způsob.
Praktické provedení - základní uspořádání
A nyní už pojďme k praktickému provedení. Nejprve si připravíme základní uspořádání - bodový zdroj + fotografovaný předmět + vhodný podklad a pořídíme referenční snímek v tvrdém světle.
Pracovat budeme na stole. Jako zdroj světla nám poslouží běžná stolní lampička. Fotit budeme starou lžíci. Lžíci si položíme na stůl a dáme si pod ni ještě bílý kancelářský papír formátu A3, aby byl dobře vidět její stín.
Lžíci a lampičku si umístíme a nasměrujeme takovým způsobem, abychom co nejlépe viděli stín lžíce. Nejde nám zde totiž o super krásné nasvícení, ale o to, abychom mohli jednoduše hodnotit, jak dobře se nám daří změkčovat světlo.
U následující série obrázků budou k dispozici vždy dvě fotografie. Na první z nich uvidíte uspořádání celé scény vč. rozmístění lampičky, lžíce, fotoaparátu a jakýchkoliv dalších pomůcek. Druhý snímek pak bude ukazovat výsledný obrázek. Snímky rozmístění jsou bez úprav. Snímky lžíce mají jen drobné korektivní úpravy barevnosti + jasu. Finální úpravu si necháme až na později.
Základní uspořádání scény tedy vypadá takto:
A tohle je výsledný obrázek:
Nasvícení je dle očekávání tvrdé. Nejlépe je to vidět na stínu - je výrazný a jasně ohraničený. Nyní přišel čas světlo změkčit.
Změkčení rozptylem - verze 1
Změkčení provedeme rozptylem. Jako rozptylná pomůcka nám poslouží pauzovací papír formátu A2, běžně k dostání po jednotlivých listech v papírnictvích či obchodech pro umělce. Lze ale samozřejmě využít i jiné rozptylné pomůcky. Někteří účastníci kurzu např. úlohu úspěšně zvládli s bílým pečícím papírem, jiní zase třeba s tenkou látku. Vhodná látka pro účely rozptylu světla je bílý polyester gramáže 80-100 g/m2.
Pozor! Volba vhodné rozptylné pomůcky je dost důležitá! Bude-li pomůcka moc průhledná, změkčení nebude fungovat!
Rozptylnou pomůcku si umístíme mezi zdroj světla a motiv, blíže k motivu. Pro začátek třeba nějak takto:
Výsledek:
Jak je vidět, změkčení zafungovalo - sice ne moc dobře, ale zafungovalo. K dokonalosti to má daleko, ale jako řekněme důkaz proveditelnosti je to již zcela dostačující, ostatně rozdíl oproti prvnímu obrázku je jasně viditelný (opět viz zejm. stín lžíce).
Takovéto změkčení světla je z hlediska úlohy již uznatelné - není to sice nic moc, ale toto již stačí.
My se ale s touto verzí snímku ještě nespokojíme a budeme se snažit dál; efekt změkčení světla budeme chtít dále zesílit.
Změkčení rozptylem - verze 2
Stávající uspořádání má dvě vady. Za prvé, náš pauzovací papír je, zdá se, trochu moc průsvitný, takže rozptyl na něm není dokonalý. Co je však horší, lampička nám naši improvizovanou rozptylnou pomůcku nasvěcuje dost nerovnoměrně - svítí na ni zleva, hodně z úhlu, takže levá strana papíru je nasvícená mnohem silněji nežli pravá. To není dobře. Pro účely změkčování světla je totiž žádoucí, aby byla rozptylná pomůcka nasvícená co možná nejrovnoměrněji.
Uděláme tedy dvě úpravy našeho uspořádání:
- Rozptylnou pomůcku vylepšíme ještě o druhý pauzovací papír. Mezi jednotlivými vrstvami papíru přitom necháme trochu mezeru. Tím docílíme efektivnějšího rozptylu na pomůcce.
- Lampičku umístíme výš, tak aby rozptylná pomůcka byla nasvícena o něco rovnoměrněji.
Aktuální rozmístění:
Výsledek:
Zase o kus lepší! Efekt změkčení světla je nyní viditelně silnější než v předchozím případě. Tohle měkké světlo už začíná být docela použitelné k focení. Scénu však máme stále nasvícenou dost nerovnoměrně - vlevo je o něco světlejší než vpravo.
Změkčení rozptylem - verze 3
Rovnoměrnější nasvícení scény z obou stran si žádá přemístění lampičky a přestavbu naší nosné konstrukce z knížek tak, aby byla symetrická a rozptylné plátno jsme měli (zhruba) vodorovně. A když už jsme v tom, přidáme třetí rozptylnou vrstvu.
Aktuální rozmístění:
Výsledek:
Ještě o chlup lepší. Lžíce už vypadá velice dobře, stín je ale stále takový... ne moc přesvědčivý. My už se ale pomalu dostáváme na limit toho, co lze reálně očekávat od rozptylné pomůcky velikosti A2. Pro silnější změkčení světla bychom už totiž potřebovali větší pomůcku. Ledaže by...
Změkčení rozptylem - verze 4
Ještě víc změkčit světlo už s danou pomůckou asi nepůjde, ale co na to jít trochu jinak? Lžíce už vypadá fajn, jen ten stín je trochu moc výrazný a výrazný je proč? Protože lžíce leží na podkladu. Co kdyby si místo toho trochu zalétala?
Místo dalšího změkčování světla teď lžíci trochu zvedneme nad podklad. Pomůže nám k tomu pár zápalek a tavná pistole:
Výsledek:
Následně sirky vyretušujeme a fotku trochu upravíme a voilà:
A jsme hotovi. Máme fotku záhadně se vznášející lžíce v příjemně změkčeném světle. A stačily nám k tomu tři listy pauzovacího papíru, štos knížek a stolní lampička. Jo no jo vlastně... a Photoshop :-).
Kdo by se chtěl vyhnout použití Photoshopu, může místo toho lžíci položit na skleněnou tabuli, tuto tabuli pozvednout kus nad podklad a polarizačním filtrem našroubovaným na objektivu z výsledného obrázku odstranit odraz lžíce o sklo. Výsledek bude velice podobný.
Ale co když je tohle pro Vás prostě moc "hardcore" a chcete něco jednoduššího? Pak zkuste třeba tohle...
Změkčení odrazem (o stěnu)
Jednoduše namiřte lampičku na blízkou bílou stěnu a použijte ji jako odraznou změkčovací plochu.
Rozmístění:
Výsledek:
Jednoduché, účinné. Nasvíceno sice jinak, zezadu, ale pro účely úlohy zcela dostačující. A bílou stěnu má doma skoro každý. Ale víte co? Řekněme, že ji doma nemáte! Potom to můžete zkusit třeba takhle:
Změkčení odrazem (o něco jiného)
Jako odrazná plocha použitá bílá poštovní krabice. Jelikož je plocha o hodně menší než stěna, je třeba ji umístit blízko. Lampička na lžíci nesvítí přímo, ale odrazem o spodní stěnu krabice.
Rozmístění:
Výsledek:
Jak vidno, odraznou plochou se může stát opravdu kde co.
Možná úskalí
Bohužel ale ne vždy jde všechno úplně podle plánu. Ukažme si proto ještě na závěr několik nejčastějších chyb, kterých se můžete při změkčování světla dopustit a které Vám mohou Vaše snažení kazit.
Příliš průsvitná rozptylná pomůcka
Jedna z nejčastějších chyb při změkčování světla rozptylem je použití příliš průsvitné nebo vysloveně průhledné pomůcky. Taková pomůcka nefunguje, protože část světla propouští přímočaře. Výsledkem pak bývá obrázek, u kterého je efekt změkčení jen velmi slabý nebo na kterém se mísí změkčená a nezměkčená složka.
Rozmístění:
Výsledek:
V tomto případě byly k rozptylu světla použité matné kancelářské "eurodesky", tři přes sebe. Taková rozptylná pomůcka je snadno k dispozici, ale moc dobře nefunguje. Propouští totiž příliš mnoho světla přímočaře, takže motiv bude stále nasvícen převážně tvrdě.
Rozptylná pomůcka příliš blízko zdroji světla
Další častou chybou je umístění rozptylné pomůcky příliš blízko světelnému zdroji. V takovém případě je pomůcka nasvícená velmi nerovnoměrně a využije se tak jen její malá část. Výsledek? Jen velmi slabý efekt změkčení světla - světlo stále na motiv dopadá převážně jen z velice malého rozsahu úhlů, tedy je převážně tvrdé.
Rozmístění:
Výsledek:
Rozptylná pomůcka byla v tomto případě dostatečně neprůhledná, nacházela se však příliš blízko zdroji světla. Ke změkčení světla proto nedošlo.
Zdroj svítí nejen přes změkčovací pomůcku, ale i přímo na motiv
Jakákoliv odrazná nebo změkčovací pomůcka je jen málo platná, necháme-li zdroj svítit zároveň i přímo na motiv. Je třeba si uvědomit, že světlo změkčené odrazem či rozptylem je vždy nižší intenzity nežli přímé světlo zdroje. Pokud se nám tedy stane, že nám zdroj nedopatřením svítí na náš předmět nejen přes změkčovací pomůcku, ale také přímo, tvrdá složka světla nám tu měkkou vždycky výrazně přesvítí.
Rozmístění:
Výsledek:
Na obrázcích je situace, kdy světlo svítí na lžíci nejen odrazem o stěnu, ale zároveň i přímo. Na výsledném obrázku jsou tak vidět dvě složky světla, tvrdá i měkká. Tvrdá složka ale obrázku dominuje, protože je intenzivnější a i vizuálně výraznější.
Závěrem
Vytvořit měkké světlo ze světla tvrdého není v principu nic složitého. Stačí chápat základní princip a vyhnout se několika začátečnickým "pastím", které čekají na ty, kdo se o změkčování světla pokoušejí poprvé v životě. Jakmile to ale dokážete jednou, dokážete to pak i kdykoliv příště. A věřte, bude se Vám to hodit.